STROM STÍNU

"S názvem Strom stínu přišel Millhaus a myslím, že souvislost mezi Václavkovou sbírkou Stín stromu a názvem kapely je náhodná..." Ne tak už reminiscence na Václavkovo stopování krajiny a ticha. Alternativní rock? Ta škatule je sice vágní, ale do hardcoru daleko a do bigbítu ještě dál...

V roce 1997 ještě pod pracovním názvem Standust se dalo dohromady hudební trio v obsazení Martin Volšický – kytara, Tomáš Milhaus Zahoř – baskytara a Jan Chaluš – bicí. Směřování k alternativní rockové scéně bylo od počátku očividné a kapela se ho drží až dosud, byť již dávno pod názvem Strom stínu. Původní instrumentální program byl doplněn texty a v roce 2001 zaznamenán na prvním řadovém CD ...to ticho (vydaném ještě vlastním nákladem) v sestavě bez kytary, ale obohacené o violoncello a housle (v podání Petry Kadrabové a Lídy Misauerové). Sestava se ale posléze opět vrátila do původního tria, v němž funguje až do současnosti. Nový program vyšel v roce 2009 na CD s názvem Zimokruhy, tentokráte pod hlavičkou Guerilla records. Deska byla oproti předchozí, co se aranží týče, méně syrovější a zvukově pestřejší (zahrálo si na ní několik hostů, mj. Mikoláš Chadima a Miki Mutinská), ale dalo by se říci, že i přesto si na ní kapela hudebně stála za svým stylem.

Deska Mezi okny a pamětí (GR, 2015) je dosud poslední nahrávkou s výhradně autorskou tvorbou Stromu stínu. Vznikla v prostorách mělnického kina a hudebně je ve většině skladeb jakýmsi návratem k muzikantské strohosti a přímočarosti kapely. Závěr roku 2017 přináší poslední studiovou nahrávku kapely, tentokráte záznam společného programu několika písní z desky Zimokruhy rozepsaných Janem Jiruchou pro jeho big band a jednou jeho novu skladbou. Název desky nese pouze jména obou hudebních těles, tedy Strom stínu a Bucinatores orchestra a vychází u vydavatelství Polí5.

Členové kapely jsou kromě Stromu stínu provázáni ještě s dalšími kapelami či příležitostnými hudebními formacemi, nejvíce s antiprojektem JUMO, akustickým Bellevue, MCh bandem, Jiříkovým viděním a dalšími.
/ CD releases

 

 

zpět menu

 
JUMO

ING. JUMO - NAROZEN V MALÉ PŘÍMĚSTSKÉ ČTVRTI HULIGEN POBLÍŽ L.A. JAKO SYN VÝZNAMNÉHO PODNIKATELE LEATHER SWINDLERA (13.6.1937). JAKO PROMINENTNÍ SYNEK VYSTUDOVAL OXFORD A JEHO NAUČENÉ VYBRANÉ ZPŮSOBY BOHATÝCH MU DĚLAJÍ PROBLÉMY V UNDERGROUNDOVÉ SEBRANCE DODNES. PŘESTO SE VYDAL (PROTI VÙLI JEHO RODIČÙ) NA CESTU SHOWBIZNISU, PŘÍMO DO CENTRA CZECH POPSTARS (NAPŘ. PAVEL ZÍTEK, LEONA MACHÁČKOVÁ NEBO LUCIE "BLACK" MARUŠ). ING. JUMO PATŘÍ K NEJBOHATŠÍM HUDEBNÍKÙM ČESKÉ ROCKOVÉ SCÉNY, JEHO APARATURA I VŠECHNY DALŠÍ NÁSTROJE JSOU VYROBENY NA ZAKÁZKU U VYHLÁŠENÝCH ČESKÝCH DŘEVORUBCÙ. POÈÁTKY JEHO HRÁČSKÉ DOVEDNOSTI SE DATUJÍ TÉŽ OD ÚTLÉHO DĚTSVÍ, KDY TAJNĚ CHODIL DO KUCHYNĚ SVÝCH RODIČÙ A CVIČIL NA POCHROMOVANÝ KRÁJEČ NA KNEDLÍKY. Z POČÁTKU TO BRAL JEHO OTEC JAKO HRU MALÉHO CHLAPCE, ALE VE CHVÍLI, KDY SYNEK OZNÁMIL, ŽE CHCE NOVÝ KRÁJEČ, ALE POUZE SE ČTYŘMI STRUNAMI, ÚSPĚŠNÉHO PODNIKATELE SE ZMOCNILY MDLOBY. PŘESTO MU NOVÉ STRUHADLO KOUPIL. DNES VLASTNÍ 18 BASKYTAR, NAHRÁVACÍ STUDIO VČETNĚ ZAMĚSTNACÙ, VYSTUPUJE V MNOHA KAPELÁCH A PROJEKTECH (STROM STÍNU), JE ÚSPĚŠNÝM SKLADATELEM, TEXTAŘEM A HUDEBNÍM FILOSOFEM. ČESKÉ FANYNKY HO MOHOU ZAHLÉDNOUT V ULICÍCH MÌST V ČERVENÉM FERRARI, JENŽ BYLO NAPOSLED VIDĚNO NA FESTIVALU PREZIDENTA ČESKÝCH UNDERGROUNDÙ, JAK Z NĚHO OBĚDVALI KONĚ A POMATENÍ NÁVŠTĚVNÍCI FESTIVALU DLOUHO ULEŽELÝ OVES. PO TÉTO SATISFAKCI SE ROZHODL VĚNOVAT DALŠÍ PŘEBYTEČNÉ MILIÓNY VENDULE SVRBODOVÉ NA JEJÍ ROMANTICKÉ ÚČELY. ZA TENTO HUMÁLNÍ PŘÍSTUP BYL OCENĚN PLAKETOU IDIOT ROKU V RÁMCI GALAVEČERA NA PRAŽSKÉM ŽOFÍNĚ.

HUDEBNÍ VLIVY A ZDROJ INSPIRACE: KING CRIMSON, NIKI LAUDA, DOLLY BUSTER
OBLÍBENÉ SKUPINY: 6M CIBULKA BAND, SBOR TRAKTORISTÙ Z DUCHCOVA

 

DR. JUMO - NAROZEN V PODHOUBÍ NEWYORKSKÉHO PODZEMÍ (NEZNÁMO KDY)...
OD ÚTLÉHO DĚTSTVÍ PROPAGOVAL BEATLES A BYL PROTO MEZI SVÝMI VRSTEVNÍKY DŮRAZNĚ ODSTRKOVÁN A ŠIKANOVÁN. V ROCE 1999 (JIŽ POSTAVEN MIMO SPOLEČNOST) SE ROZHODL PRO ZALOŽENÍ NOVÉ HUDEBNÍ VLNY, KTEROU SÁM NAZVAL JUMO. PRVNÍ ÚSPĚCH SE DOSTAVIL ZÁHY PO PŘEHRÁNÍ NĚKOLIKA SKLADEB V JEDNOM HAMBURSKÉM KLUBU, KDE MÍSTNÍ MOTORKÁŘI A SPOLEK POTÁPĚČŮ TANČILI TAK NADŠENĚ, ŽE MAJITEL VĚNOVAL JUMOVI HNED 6 MÍSTNÍCH DÍVEK NA NOC, ZA KTERÉ BY JINAK V TÉ DOBĚ ZAPLATIL CELKEM 20EUR. DR. JUMO BYL Z TOHOTO ÚSPĚCHU TAK NADŠEN, ŽE RÁNO SHLEDAL NA TĚLE NĚKOLIK VŘÍDKŮ, KTERÉ PŘEDTÍM NIKDY NEVIDĚL. JEHO PRVNÍ HUDEBNÍ SKLONY SE U NĚHO PROJEVILY UŽ V JEHO 5TI LETECH, KDY BUBNOVAL NA HLAVY SVÝCH RODIČŮ A SOUROZENCŮ PŘI SLEDOVÁNÍ MEZI ZKORUMPOVANÝMI ZBOHATLÍKY ÚSPĚŠNÉHO SERIÁLU NEDALLAS. JIŽ TENKRÁT CVIČIL PRAVIDELNĚ, PROTOŽE TENTO SERIÁL BYL VYSÍLÁN V PRAVIDELNÉM ČASE KAŽDÝ DEN PO DOBU 6TI LET, COŽ ZARUČILO JUMOVI KVALITNÍ PŘÍPRAVU NA HVĚZDNOU HUDEBNÍ DRÁHU. PO UMÍSTĚNÍ VŠECH HERCŮ TOHOTO OBLÍBENÉHO SERIÁLU DO PROTIALKOHOLNÍ LÉČEBNY JUMO DOSTÁL GENIÁLNÍ MYŠLENCE - KOUPIT BICÍ SOUPRAVU. TENKRÁT SE VYDAL DO NEJDRAŽŠÍ PRODEJNY BUBNŮ VE MĚSTĚ A JEŠTĚ TEN DEN PŘIVEZL DODÁVKOVÝ VŮZ BICÍ, KTERÉ PŘED TÍM VLASTNIL JEN BUBENÍK OZZY OSBOURNA. PŘI NĚKOLIKA KAŽDODENNÍ ATESTACI VE SKLEPNÍCH PROSTORÁCH DOMU, (KDE DOSUD JEN MARNĚ HLEDAL VÝZNAM SLOVA EXISTENCE) ZJISTIL, ŽE TENTO JINAK HOJNĚ OBYDLENÝ DŮM JE PRÁZDNÝ. 25 RODIN TENKRÁT POŽÁDALO O VYSTĚHOVÁNÍ. V SOUČASNOSTI JE DR. JUMO OBDIVOVÁN JAK TUZEMSKÝMI FANYNKAMI, TAK DÍVKAMI ZE SOUSEDNÍCH VÝCHODNÍCH BLOKŮ, ROZDÁVÁ DENNĚ PŘES 1000 PODPISŮ A JEHO ORANŽOVÝ NOTEBOOK OSKAR ROZEŠLE DENNĚ TISÍCE DUCHAPOVZBUDIVÝCH POSELSTVÍ.

HUDEBNÍ VLIVY A ZDROJ INSPIRACE: SUPULTURA, KÁMÁSÚTRA A OSUD ZBLOUDILÝCH PROSTITUTEK.
OBLÍBENÉ SKUPINY: POLÁRNÍ VÝPRAVA MÍROVÉ MISE NA SEVERNÍM PÓLU, KABÁT A SCOOTER

/ CD release

 

zpět menu

 

BELLEVUE

V roce 2002 se v autorském šuplíku Jana Chaluše (dále Strom stínu, MCH band aj.) nashromáždilo několik folkových písní, které se nehodily do repertoáru žádné z kapel, v nichž působil, a tak je spolu s Milanem Jarošem a Petrou Kadrabovou nahrál na sólovém CD nazvaném Bellevue (2003).

Následovalo několik koncertů a další tvorba do šuplíku, tentokráte častěji směřovaná k zhudebňování textů oblíbených básníků. Vyústila deskou Motivy (2010) nahranou členy kapely Strom stínu a několika dalšími hosty.

Již od roku 2005 však chystal Jan Chaluš vytvoření programu věnovaného výhradně tvorbě svého oblíbeného polského básníka Juliana Tuwima. Toto hudební a literární spojení však vykrystalizovalo až o osm let později, kdy se se svým spoluhráčem Janem Jiruchou (dále Bucinatores, NUO, MCh band aj.) domluvil na práci na tomto programu. Pozvání k hudebnímu setkání přijala posléze i Dorota Barová (dále Tara Fuki, Vertigo DoMa Ensemble aj.), a tak byla pořízena studiová nahrávka v jinočanském studiu 3bees. Desku na jaře smíchal Kakaxa, který se tak stal jakýmsi nehrajícím, nicméně nepostradatelným členem tohoto setkání. Koncem srpna 2013 vydává Polí5 celý počin v obalu od Mayiny Mukhammadjanové pod názvem Sloky o pozdním létě.
/CD releases

 

 

zpět menu

 

STROM STÍNU & BUCINATORES ORCHESTRA

Soubor Bucinatores Orchestra založil v roce 2003 tehdy jednadvacetiletý trombonista a hráč na eufonium Jan Jirucha jr. se svými spolužáky z konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze. Od té doby prošel soubor několika změnami v obsazení, v současnosti má orchestr 14 členů a nejvýraznější změnu oproti předešlé podobě představuje využití zpěvu trombonisty Štěpána Janouška a Doroty Barové, která navíc přináší zvuk violoncella. V roce 2009 vystupuje na prestižním festivalu Struny podzimu, díky němuž vstupuje Bucinatores Orchestra do širšího mediálního povědomí. Nověji se band projevuje jako avantgardní jazzový orchestr objevující inspirace ve „vážné“ hudbě 2. poloviny 20. století, jež využívá hudební elektroniku.

V roce 2012 došlo pod taktovkou Jana Jiruchy ke spojení pražské rockové kapely Strom stínu a jazzového bigbandu Bucinatores orchestra. Jirucha pro společné vystoupení obou hudebních těles zaranžoval několik skladeb Stromu stínu, jež byly v následujících letech zaznamenány na CD, které na podzim 2017 vychází u Polí5.

O zvuk nahrávky se postaral Martin Volšický, o master pak Alexej Charvát.
Na nahrávce se kromě trojice Martin Volšický, Tomáš Zahoř a Jan Chaluš podílelo dalších čtrnáct muzikantů (mezi nimi např. Marcel Bárta, Petr Kalfus, Oskar Török, Dorota Barová, Mikoláš Chadima, Rastislav Uhrík a další). Grafiku desky vytvořil Radek Pokorný.

 

 

Strom stínu a Bucinatores Orchestra v žáru velkokapelové rozkoše (JazzPort, 16.4.2018)

Jan Jirucha na co sáhne, to promění ve zlato! Jako recenzent bych se měl asi vystříhat podobných emotivně laděných vyjádření, ale v případě alba „Strom stínu & Bucinatores Orchestra“, jež vyšlo na sklonku loňského roku na značce Polí5, si nemohu pomoci. A lituji, že jsem jej neslyšel před hlasováním v cenách Anděl, protože toto album je vůbec nejsilnější nahrávkou, jež se vloni u nás objevila. A to myslím se vší vážností…

Sešly se zde dvě formace. STROM STÍNU je kapela, která se na alternativní rockové a undergroundové scéně pohybuje dvě desetiletí. Původně šlo o instrumentální trio, avšak od roku 2001, kdy jim vyšel debut „…to ticho“ (vlastním nákladem), přibyly texty. Druhé („Zimokruhy“ 2009) a třetí album („Mezi okny a pamětí“ 2015) již vyšly na renomované značce Guerilla Records. Sestava se ustálila na triu ve složení Jan Chaluš (bicí, perkuse), Martin Volšický (kytary) a Tomáš Zahoř (baskytara). Tito muzikanti jsou členy i dalších formací, jako např. JUMO, MCH Band, Jiříkovo vidění či Bellevue.

V roce 2012 se Stromem stínu začal spolupracovat trombonista Jan Jirucha a jeho bigband BUCINATORES ORCHESTRA. Ten tvoří 14 výborných jazzových hráčů, včetně Marcela Bárty, Petra Kalfuse, Oskara Töröka, Miroslava Hloucala, Doroty Barové, Štěpána Janouška, Jiřího Šimka a Rastislava Uhríka. Nejdříve mělo jít o speciální koncert, nakonec z toho během pěti let natáčení v různých domácích studiích vznikla tato deska. Zvukově je výtečná (díky Jiruchovi a Martinu Volšickému), mastering provedl Alexej Charvát. Jiruchovy aranže tak mohly doslova rozkvést. Gró repertoáru tvoří písně z desky „Zimokruhy“, doplněné Jiruchovou instrumentální lahůdkou (a zároveň nejdelší skladbou alba – 9:18) „Viktor Reznov“. Zde Jirucha cituje dokonce sovětskou hymnu, lze tu slyšet odkazy na militaristickou hudbu Rudé armády (to vše v rozvolněném úvodu), na Šostakoviče. Poté se na posluchače valí hutný rytmus, nad nímž vybuchují zvukové sraženiny dechů, vrší plástve barev, proměňuje výraz, dynamika, naléhavost. Celé je to protkáno strhujícimi sóly Šimkovy kytary (syntezátorově zašpiněné) a Janouškova trombónu.

Album je uvozeno písní „Jeho tikot“ s dramatickou deklamací textu a sugestivním kontrastem flétny (Vít Pospíšil) a ostatních, vesměs hluboce posazených dechů. V závěru je ona temná osudovost ještě více umocněna. „Zima“ je postavena na řízně funkovém rytmu, do něhož se zařezávají hutné bigbandové sazby dechů. Excelentním trombonovým sólem se blýskne Jirucha. I zde dochází k dynamickým a výrazovým proměnám, v závěru dochází ke zlyričtění. Více než osmiminutová skladba „Nikdy v životě“ je vrcholným důkazem Jiruchovy aranžérské schopnosti umocnit textové sdělení, zde navíc pouze čtyřverší, evokující tvorbu Mikoláše Chadimy. Ten zde také vystřihne vypjaté altsaxofonové sólo. Intenzita a naléhavost každého verše, každého slova je znásobena gradovanými vrstvami repetic, jež se různě protínají, takže bigband zní jako to nejlepší z progresivního velkokapelového jazzu (George Russell, Gil Evans, Don Ellis, Maria Schneider, Mathias Rüegg atd.). Je to opravdu mistrovský kus a slovy nelze popsat; marně přemýšlím, kdy jsem slyšel z našich luhů a hájů úžasnější! „Místa“ znějí díky kytarovým riffům zase více rockově, dechy tomu dodávají šťávu a k mužné deklamaci se přimyká se vzrušující lehkostí vokál Doroty Barové; dokonce stěžejní část textu zazpívá, což působí nesmírně svěže. Vše završuje Bártův sólový chorus na altku. Další mistrovské čtyřverší tvoří ducha skladby „V kolenou“, kde Barové violoncello podbarvuje kontrastní plochy dechových nástrojů; skladba s lyrikou ne nepodobnou Václavkově či dokonce Janotově se v půli zlomí do dechberoucího hudebního nářezu s vynikajícím trumpetovým sólem ve finále (Petr Harmáček).

Recenze alba pro UNI
pokračování ZDE

Český rozhlas / Jazz nadruhou /
Rozhovor měsíce: Strom stínu & Bucinatores Orchestra v jazz-rockovém sepětí...

pokračování ZDE

 

 

 

CD k objednání ZDE

zpět menu

 

HISTORIE

1996 – Vznik idey vytvoření alternativní kapely některými členy podblanické formace Why not fuck.

1997 – Pod pracovním názvem Standust vytváří sestava Zahoř (basa,kytara), Chaluš (bicí), Volšický (kytara) první instrumentální repertoár (např. Nervózní pes, Ňáký slova, A on!, Pepa, …). V červenci dochází ke změně názvu kapely na Strom stínu.

1998 – Snaha nalézt nové členy na post zpěváka a trumpetisty je marná, kapela spontánně zaniká.

1999 – Obnovení spolupráce Zahoř / Chaluš přináší práci na původních a nových námětech projektu. Do kapely přichází Milan Jaroš (kytara, zpěv) a Petra Kadrabová (violoncello).

2000 – Se zpěvačkou Dominikou Krátkou probíhá v Křížově nahrávání prvního dema s názvem Bez vysvětlení. Do kapely přichází Lída Misauerová (housle). Dominika s Milanem posléze odcházejí z kapely.

2001 – Skupina nahrává 2. CD …to ticho ve Studiu Kdyně a účastní se Malé alternativy v pražské Deltě.

2002 – Některé skladby jsou aranžované pro unplugged program „Rytmická symfonie o příběhu příběhů“. Z kapely odchází Petra, vrací se ale kytarista Martin Volšický.

2003 – Následují další změny v obsazení. Skupinu opouští krátce před nahráváním nového programu houslistka Lída a soubor se tak vrací hudebním obsazením ke svým kořenům.

2004 – 2006 – Kapela se více méně uzavírá do zkušebny a až na vzácné výjimky omezuje koncertování. Na programu jsou časté změny zkušeben a hledání lepšího zázemí. V prostorách berounské SPgš je nahrána aktuální „reprezentativní“ nahrávka Promo.

2006 a je připraveno k vydání poněkud raritního CD archivních nahrávek.

2007 – Díky Jirkovi, který si bere “kapelu na starosti”, kapela ožívá a začíná opět koncertovat. Podaří se uskutečnit vskutku povedené prázdninové moravské miniturné. Skupina sklízí úspěchy a začíná se vrhat opět do práce.

2008 - blíží se 10-leté výročí, skupina pracuje na novém CD, na říjen je naplánovaný výroční koncert.

2009 - plánovaný koncert se nakonec “vešel” na začátek roku 2009, zároveň s ním kapela vydává 18. 4. dlouho očekávané CD Zimokruhy pod labelem Guerilla Records. Desku křtí praotec české alternativy Mikoláš Chadima za spoluúčastí mnoha hostů z historické éry kapely. Deska se začíná pomalu a jistě vrývat do paměti mnoha Guru české alternativy. Je to rozhodně krok dobrým směrem.

2010 - kapela se točí na jejich možné plné obrátky, koncerty, připravuje nové kousky na nové CD, skupina pracuje na vydání CD projektu Bellevue, který všichni tři členové spoluutvářejí. Spřádají plány na výročí 15-ti let kapely, které bude v lednu roku 2012.

2012 - uskutečňuje se výroční koncert k 15-letům kapely. 8 měsíců příprav graduje v únoru koncertem s Bucinatores Orchestra v pražském divadelním klubu Dobeška. Jedná se o největší akci v dějinách souboru. Po úspěšném výročním koncertě kluci připravují vydání “live” desky z výročního koncertu. Kapela vstupuje na mezinárodní pole, a to účastí na festivalu v české oblasti Banát v Rumunsku (Festival Banát 2012)

2013 - podařilo se zrealizovat další společné vystoupení s Bucinatores orchestra v rámci píseckého festivalu Dvorky 2013; následuje nahrávání tohoto hudebního počinu ve studiu 3bees. Projekt Bellevue vydává u Polí5 CD s názvem Sloky o pozdním létě. Loňský úspěch na festivale Banát kapele přináší opětovnou účast. Vystoupení kapely na festivalu Banát 2013 zůstane v našich hlavách na hodně dlouho. Byli jsme totiž poslední kapelou, která hrála v sobotním programu, jelikož s poslední naší písní vypadl proud. Nahodit se v sobotní večer (19:00) již nepodařil.

2014 – ve studiu 3bees pokračuje nahrávání společného programu Stromu stínu a Bucinatores orchestra. V létě pak v mělnickém kině vznikají první záznamy chystaného řadového CD, na jehož nahrávání se podílí jh. i Ondra Ježek, Miki Mutinská, Šárka Adámková a Jan Lstibůrek.

Bellevue vydává nákladem 10 autorských kusů SP Krásnějšího světla není/Znamení podél cesty

2015 – vydání CD Mezi okny a pamětí (Guerilla records).

2016 - vydání CD JUMO, Humid

2017 - vydání CD Strom stínu - Bucinatores Orchestra (Polí5)

zpět menu